Smyslem života je mazlení

Smyslem života je mazlení.
Je to můj oblíbený koncept.
Při práci se zrajícími ženami mi to vždy dojde.
Na TO dojde.
Dochází to teď opět i na mne. V mém světě, který žiju.

Nejde o svaly a stav těla, které "potřebujeme". Jde o stav naší duše, náš domov, ze kterého tvoříme svůj POCIT z každého okamžiku, který tady máme k dispozici.
To je můj domov.
A chci, aby můj domov, byl mazlivý.
Miluju to tak.

Mazlení je víc než jen dotek. Je to způsob, jak se dotýkat života – jemně, vnímavě, s láskou a velkou péčí.
S očima a srdcem dokořán.

Mazlit se s ránem, když se protahuji v peřinách a nechávám tělo probudit se vlastním tempem. Mazlit se s kávou, která mě zahřeje zevnitř, s prvním douškem, který se rozplyne na jazyku jako samet. Mazlit se s tichem, které mě objímá v momentě, kdy zavřu oči a nadechnu se hlouběji než obvykle.

Mazlit se se svým tělem – jemně ho rozhýbat, vnímat jeho sílu. Mazlit se s vlastním dechem, zpomalit ho a nechat ho proudit jako hebký šátek ve větru. Mazlit se s myšlenkami – některé nechat přijít, jiné pustit dál, jako když si vybírám ten nejluxusnější zážitek.
Mazlit se se světem. S dotekem slunce na tváři, s vůní květin, která se jen na chvíli mihne vzduchem, s melodií, která se mi vplíží pod kůži a rozvibruje celé tělo. 

Mazlit se s lidmi, kteří jsou mi blízcí – pohledem, úsměvem, dotykem, který říká "jsem tady s tebou". Mazlit se se slovy, která si dáváme.
A hlavně… mazlit se se sebou. Být k sobě něžná, laskavá, dávat si čas, prostor a dovolit si všechna ta malá potěšení, která dělají život krásným.

Na všech kempech a workshopech ZRAJU JAKO VÍNO se těchto témat dotýkáme a kotvíme se v nich.
Každá dle svých talentů a zájmů.
Každá podle svého citu a mnohdy zanedbaných snů a zaprášených vizí, které jsme tak dlouho nepouštěly do života pod návalem všeho, co bychom měly…

Protože smyslem života je mazlení.
Toho mého.
S tím, co je.
S tím, co přichází.
S tím, co chci milovat, co mě těší a naplňuje.